Problém v práci

jde o to, že mám velice malý kolektiv (ženský), jsem tam nejmladší, poslední dobou pořád poslouchám jak je jedna kolegyně takový maják (je teď nemocná a šéfová pořád zdůraznuje jak moc v práci chybí a dělá z ní modlu...) Druhá kolegyně má pro změnu vážně nemocnou maminku, takže šéfová jí neustále pouští domů a upřímně dotyčná si z toho udělala již naprostý holubník... Chápu, že má těžkou situaci, ale já jsem měla vážně nemocnou babičku, kde jsme se střídali v nemocnici a nikdo mě domů dřív nepouštěl, náhradní volno mi šéfová počítá, zatímco kolegyni dává náhradní volna za neexistující přesčasy. Pro její situaci má totiž šéfová pochopení jelikož sama se stará o maminku (která jí ovšem psychicky týrá...)
Mám pocit totální beznaděje a jsem totálně demotivovaná. Bohužel se u nás velice uplatňuje politika lezení do ... což já neuznávám, kdežto kolegyně je v tom na vysoké úrovni :) Co s tím?

 

 

 

Dobrý den,

 

Děkujeme za Váš dotaz. Mám pocit, že se v nynější práci cítíte nedoceňovaná a znevýhodňovaná, což ve Vás přirozeně vyvolává hněv. Nejlepší cestu bych viděla v otevření se kolegyním a sdílením svých pocitů, bez výčitek. Je možné, že Vaše šéfová si neuvědomuje, jak na Vás ulevování jedné kolegyni a vychvalování té druhé může působit. Pokud najdete způsob, jak upřímně a asertivně sdělit co Vás na tamním kolektivu trápí, může se Vám podařit zlepšit celkovou atmosféru na pracovišti a vyškrtnout potřebu hledání nové práce. Vždy samozřejmě záleží na obou stranách, takže musí být asertivitě otevřeny i ostatní, aby byla možná rozumná komunikace. Z Vaší situace, kdy hledáte novou práci, ovšem usuzuji, že nemáte příliš co ztratit tím, že si zkusíte o svém problému se šéfovou promluvit.

 

S přáním hezkého dne,
Jana Kosová